Při ohlédnutí se zpět za minulým týdnem, kdy si žáci sedmých tříd osvojovali základní lyžařské dovednosti na kurzu v Hynčicích pod Sušinou, mi neustále zní v hlavě jedna stará písnička. Je od skupiny Tučňáci a jmenuje se „Co na Tučňáky neplatí“. Pokud byste měli čas a chuť si tuto píseň najít a poslechnout, tak budete mít zaručené informace o tom, jak na tom sedmáci na kurzu byli. Pokusím se objasnit… Na sedmáky totiž, stejně jako na Tučňáky v písničce, neplatil ani sníh, ani mráz, ani mlha, ani déšť a i kdyby se proti nim spikly všechny přírodní živly, lyžování bylo prostě na prvním místě za každého počasí a všichni si ho náramně užívali. Už samotný fakt, že první den odpoledne už všichni jezdili na vleku, hovoří sám za sebe. Lyžařští instruktoři si pochvalovali i kázeň a disciplínu, která na svahu vládla. Nutno dodat, že velký podíl na tom měli zejména již oni instruktoři ve složení: Mgr. Radek Hnilica, Mgr. Jakub Machel a Ing. Vladimír Břichnáč. Spoustu zábavy jsme si všichni užili i při večerních programech, které připravovali buď sedmáci, nebo „dospěláci“. Pečlivě sledované tabulky s bodováním na konci oznámily vítěze a zasloužená odměna putovala k vítěznému družstvu s názvem „Játrový knedlíček“. Jídelní názvy měla i zbývající družstva – „Kečup, Brambora a Zdeněk Polorajch“ (ne, opravdu to není chybně napsané). No, a když jsme u toho jídla, tak musíme pouze chválit a chválit. Pohodovou atmosféru celého kurzu podtrhovaly debatující kroužky, kdy opravdu nebylo poznat, kdo patří do áčka a kdo do béčka. Co dodat? Bez mobilů by se všichni spřátelili ještě víc, bylo by víc debatních kroužků, víc legrace… Takže další lyžák bude offline???

Mgr. Ivana Vaňková