„Lyžáku“ jsem se jako nelyžař účastnila již potřetí a i tentokrát jsem se velmi těšila. Na týden aktivního „odpočinku“, na skvělé lidi vedle sebe, na neopakovatelnou atmosféru, která lyžařské kurzy vždy provází. Nejvíc ze všeho se však vždy velmi těším na účastníky kurzu – v tomto případě na žáky osmých tříd. Důvod je prostý – mohu je poznat i z jiných stránek než je ta školní. A to v různých situacích, které s sebou kurz přináší. Stříbrnice, původním názvem Stubeseifen, je malá vesnice na úpatí Králického Sněžníku, která vznikla roku 1325, leží v nadmořské výšce 637 metrů a v minulosti se proslavila dolováním stříbra a rýžováním zlata. Dnes přitahuje zejména lyžaře, díky postupně se rozvíjejícímu lyžařskému středisku Kraličák. Jedním z prvních zážitků bylo pro nás půjčování lyží a lyžařských bot. „Drsný týpek“ – jak ho nazvali osmáci – dal jasně najevo, kdo bude mít při vydávání lyžařského vybavení hlavní slovo. Po rozřazení si po první jízdě v nejlepším družstvu někdo „vzpomněl, že vlastně lyžovat zapomněl“ a přešel do družstva začátečníků. Nicméně, můj obdiv si zaslouží všichni, kteří to na lyžích dokážou. Pokrok byl viditelný každým dnem. Z nejistoty, častých pádů a slziček na krajíčku se postupně stávala pohodová plynulá jízda, kterou si všichni užívali. Přesedalo se z pojízdného pásu na lanovku s vyhřívanými sedačkami. Když jsem sledovala, jak děti nasedají, četla jsem si slogany, které byly umístěny zezadu na opěradlech. Tady jsou některé z nich:
- obrázek vlka a u něj nápis: „I vlk je ve frontě na lanovku jako beránek.“
- králík: „Jak vám dupou králičáci?“
- tetřev hlušec: „To, že tady žiju, neznamená, že musíš řvát.“
- datel: „Zpomal! Mlácení hlavou do stromu je moje práce.“
- dravý pták: „Když už jsi v rozletu, nemáchej kolem sebe hůlkami.“
- liška: „Kdo má za ušima, nenabije si čumák.“
- prase: „Kdo jezdí jako prasátko, ryje nosem ve sněhu.“
- kamzík: „Kdo skáče nejdále, končívá na sále.“
Odpočinková středeční procházka tentokrát směřovala do Starého Města pod Sněžníkem. Přes zasněžený kopec, kde jsme byli sledování kravami a býky, jsme asi za hodinu dorazili na místo. V malebném městečku s krásnou renesanční radnicí, Neptunovou kašnou a hlavně s místní pobočkou prodejny COOP, si přišli na své úplně všichni. Zpátky se jelo místní autobusovou linkou. A než se setmělo, tak ještě proběhla soutěž o nejhezčího sněhuláka. Ti potom hlídali naši chatu až do pátečního odjezdu. Ten se přiblížil velmi rychle a najednou byl lyžák za námi. Přivezli jsme si však spoustu vzpomínek na nezapomenutelné okamžiky. Ať už byly na svahu, ve společné místnosti při večerním programu… Děkujeme všem, kteří se zasloužili o to, že se tyto okamžiky stanou krásnými vzpomínkami.
Mgr. Ivana Vaňková