Zase po roce se naši žáci vydali strávit týden na školu v přírodě do Zlatých Hor. Možná jste již nějaký článek, jež o tomto pobytu v minulých letech informoval, četli. Co byste však řekli na to, že se Penzion Maya proměnil v ostrov Blp? Vykouzlí vám tato informace potutelný úsměv na rtech? Nedivíme se, je to ale tak. Že by si naši žáci hráli celý týden na Blpy? To opravdu ne, jen se vžili do postav z pohádky Jak vycvičit draka a stali se odvážnými a bojovnými Vikingy. Vydali ze sebe maximum: běhali, přeskakovali, dešifrovali, hádali, pátrali. To vše při týmové spolupráci a dodržování pravidel fair play. Soutěžení na pozadí imaginárního příběhu mělo ke skutečnému životu blíže, než by se mohlo zdát. Umožnilo jim povídat si o tom, že i ten, koho podceňujeme, dokáže velké věci, a že i nepřítel se může stát přítelem.  Při odjezdu domů žáci zažívali smíšené pocity, těšili se, ale také se jim ještě vracet nechtělo. Škola v přírodě skončila stejně šťastně jako pohádka, která ji provázela. Již nyní víme, že se zase za rok rádi vrátíme. Dovolte, abychom se s vámi rozloučili promluvami našich žáků, které spojuje slovo, jež se stalo na této škole v přírodě snad nejčastěji používaným.  Navíc mnohokrát zaznělo v nečekaných, úsměvných souvislostech. Máme na mysli slovo “omylem”:

Při svačině: „Já jsem ji tím jabkem trefil omylem.”

Ráno před budíčkem: „My jsme vyrušovali omylem.”

Při soutěžení: „Spadla jsem a omylem se mi nic nestalo.”

Při odpoledním klidu: „Já jsem jí tu banánovou slupku hodila na hlavu omylem.“

Mgr. Ludmila Volná