Školní rok teprve začal a naši šesťáci už zažili první velké dobrodružství. V týdnu od 8. do 12. září 2025 se vydali na adaptační pobyt do Zlatých Hor, aby se v nových kolektivech lépe poznali jak se spolužáky, tak i s třídními učiteli Janou Divilovou a Jakubem Machelem. Do penzionu Maya zavítali někteří žáci už potřetí, což se projevilo hlavně jejich skvělou připraveností na soutěže a důvtipnou taktikou při rozdělování do týmů. Ani letos nechyběla krásná příroda Jeseníků, chutná domácí strava, voda s citronem a čaj, dobrá nálada a program plný her, výzev a společných zážitků.
Tentokrát se z našich žáků stali Lovci pokladů. Stejně jako filmový hrdina Nicolas Cage pátrali nejprve po lodi Charlotte, aby následně zjistili, že klíč k nalezení pokladu se nachází na zadní straně Deklarace nezávislosti. Hlavní pokyny k soutěžím opět rozdával oblíbený „vedoucí všech vedoucích“ Vojta, zatímco tři týmy – žlutý, modrý a červený – vedli mladí vedoucí Viktor, Míra a dívka Kája.
Dobrodružství začínalo každý den už v 7 hodin ráno, když se do spícího penzionu rozezněl pronikavý pokřik vedoucích: „Budííííčeeek!“ A aby to nebylo jen tak obyčejné probuzení, hrála k tomu povzbuzující znělka z filmu Indiana Jones. O pár minut později už všichni stáli nastoupení venku k ranní rozcvičce. Z některých tváří bylo zřejmé, že noc byla příliš krátká, vzduch v horách příliš svěží a předešlý den jim dal pořádně zabrat.
V úterý po snídani čekal všechny náročný výstup na Biskupskou kupu. Sportovci se do prudkého kopce vydali svižným krokem, ale ti nejzdatnější celou skupinu „jistili“ zezadu a kochali se přitom nádhernými výhledy. Po zdolání vrcholu mohli mnozí ždímat propocená trička, ale většina žáků měla ještě dost sil, aby zvládla vyšlapat i schody na rozhlednu.
Ve středu si šesťáci vyzkoušeli lukostřelbu, napsali sami sobě dopis s názvem „Co budu dělat za čtyři roky“ a společně se naučili píseň „Jedu si to v bleděmodrým trabantu“, která zároveň posloužila jako veselá hlasová rozcvička.
Čtvrtek pak přinesl dlouho očekávaný okamžik – cestu do města a nákupy v pověstném „hangáru“, kde je možné sehnat opravdu všechno. Hlavním hitem se kromě rozličných dobrot staly pro tento rok plyšové hračky Labubu, natahovací gumové gorily a brainrotové postavičky.
Večery pak patřily zábavnému programu – například diskotéce nebo jarmarku, při němž si jednotlivci mohli ověřit nejen své znalosti, ale i zručnost, obratnost a trochu i štěstí.
A i když se při závěrečném hledání pokladu objevila nečekaná a tentokrát skutečná překážka v podobě vosího hnízda, situaci zvládli všichni s velkou dávkou duchapřítomnosti. Poděkování patří nejen vedoucím, kteří své týmy neopustili, ale také naší zdravotnici Janě Lhotské a především samotným žákům, kteří projevili obrovskou statečnost.
Poklad se nakonec najít nepodařilo. Ale šesťáci odjížděli domů s něčím mnohem cennějším – s pocitem soudržnosti a přátelstvím, které díky společným zážitkům získalo ještě pevnější základy. A jak to bývá i ve filmech, na konci platí jediné: hlavně, že všechno dobře dopadlo.

Mgr. Vladimíra Jašková, Mgr. Jakub Machel, Mgr. Jana Divilová, Jana Lhotská, Luděk Pater