Ve středu 30.1.2013 se konalo ve školní knihovně autorské čtení básnické sbírky Temná slova v písni sluneční od Michala Vojkůvky. Protože je Michal z Neplachovic, tak má určitě k naší škole a obci kladný vztah. Celá beseda velmi zajímavá a ti, kteří chtějí vydat nějaké básně nebo knížku, si odtud určitě odnesli cenné rady, jak na to. Podle spolužaček, které sbírku četly, jsou nejlepší básně Když dvě srdce krvácí a Osude.
Pevně věřím, že Michal napíše i další sbírky a já se si je přečtu.
BarčaKramná
Básničky, zatím asi jen do šuplíku, píší určitě mnozí žáci naší školy. Odvahu recitovat a zveřejnit své básně našla Katka Kramná ze 7. třídy:
Západ slunce
Zapadat slunce vidím často,
zapadá za obzor šupito presto.
Jako oranžový míček vypadá,
je to však jen koule ohnivá.
Když pozoruji sluneční zář,
shledám všech světa krás.
A když večer zapadne,
někdy mi slza ukápne.
Má zem
Ztracená jsem ve své zemi,
vše tady znám keře, stromy.
Má paměť mne pořád klame,
co se má stát, to se stane.
Než na své jméno si vzpomenu,
zde na mech tiše usednu.
A ,, svou rodinu najít plánuji,“
přes celou zemi vám vzkazuji.
Plyšový medvídek
Je plyšový a chlupatý,
heboučký a buclatý.
Má dvě nohy a dvě ruce
dvě uši a směje se velice.
Na posteli sedí a kouká do prázdna,
v noci však ožije a trsá do rána.
To, co vidí on, bych chtěla vidět taky,
dívat se skrze jeho zraky.
Moje třída
Do třídy vejdu jako bílý mrak,
s úsměvem na tváři zůstanu stát.
Třída mě vítá s překvapením,
jsou rádi za moje oznámení.
To by se stalo jenom v mém snu,
třída mě nesnáší, už radši půjdu.
Kámošek, kámošů v ní sice mám,
zbytek však říká rač bys neexistoval.
Ale to nevadí, nějak to zvládnu,
večer jdu spát a ráno zas vstanu.
Někdy jsou otravní, ale ráda je mám,
jinou třídu za ně nedám.