Velkou dávku pečlivosti, trpělivosti a zarputilosti prokázala Kristýna Šreková, Amálie Kořistková, Lada Antalová, Nikola Varyšová a Karolína Bergerová, které pro naši školu vybojovaly další ocenění. Víte co? Pojďme se jich na něj zeptat.

Dá se říci, že za sebou máte úspěšnou misi. Je to tak?
Amálie: Ano. Právě skončilo letošní první kolo badatelské soutěže NatTech, kterého jsme se zúčastnily spolu s dalšími pěti základními školami z Opavy.

V jaké disciplíně jste soutěžily?
Kristýna: Naším úkolem bylo změřit, kolik oxidu uhličitého se uvolní z různých typů půdy, vypracovat plakát a výsledky experimentu obhájit před komisí.

Nepletu-li se, den D nastal 23. září na Masarykově střední zemědělské škole v Opavě.
Lada: Ano, projekt jsme obhajovaly před komisí složenou ze zástupců z řad učitelů i studentů. Seznámily jsme je s průběhem našeho bádání i závěrem, ke kterému jsme dospěly.

Nenapínejte. Jaký je výsledek?
Amálie: Vyhrály jsme. Pochválili nás za to, že jsme mluvily zpaměti a smysluplně.
Lada: Ocenili také kreativní provedení.

A výhra?
Nikola: Ještě tentýž den jsme za odměnu odjely do Ostravy na komentovanou prohlídku pasivního domu.
Kristýna: Čeká nás také výlet do Brna na výstavu Bodies.

Jste v deváté třídě, čekají vás přijímací zkoušky. Času jistě nemáte nazbyt. Proč jste se přesto rozhodly tohoto projektu zúčastnit?
Kristýna: Ráda jsem využila příležitosti vyzkoušet něco nového. Navíc mě vždy bavily chemické pokusy. Myslím si, že tato zkušenost je mi dobrou průpravou na střední školu.
Amálie: Vždy mě zajímaly přírodní vědy. Navíc jsem si chtěla dokázat, že na to mám. Také mě těší, že jsem mohla reprezentovat svou školu.
Lada: Mou motivací bylo, že se něco nového naučím a hned si to také v praxi vyzkouším.
Nikola: Souhlasím s holkama. Jen bych dodala, že mě těší, že se nám podařilo vyvrátit předsudek o vesnických školách.

Jak se vám spolupracovalo s panem učitelem Radkem Hnilicou, vedoucím projektu?
Amálie: Nejvíc si cením toho, že nám dal prostor pro sebevyjádření.
Nikola: Souhlasím. Celou dobu nás podporoval, chválil, chválil a chválil,…
Lada: Dával nám najevo, že nám věří, netlačil na nás.
Kristýna: Nechal nám volnou ruku. Nediktoval.

Co vás nyní čeká?
Amálie: Myslím, že mluvím za všechny, pokud řeknu, že chceme pokračovat. V nejbližší době budeme měřit dusičnany v Heraltickém potoku.

V tom případě vám za všechny spolužáky i členy pedagogického sboru přeji hodně štěstí. Budeme vám držet palce.

Mgr. Ludmila Volná

„Podpora přírodovědného a technického vzdělávání v Moravskoslezském kraji“,
reg.č.: CZ.1.07/1.1.00/44.0008