Kytice Karla Jaromíra Erbena je snad nejznámější českou knihou. Kolik generací ji četlo, bálo se o dívky ze Svatební košile a Zlatého kolovratu, o děťátko z Vodníka, děsilo se Polednice a umrlce. Kolik malířů a hudebních skladatelů se snažilo vystihnout atmosféru balad, kolik dalších umělců se inspirovalo tímto dílem. Většina z nás asi viděla zajímavé filmové zpracování Kytice a toto dílo nedá spát ani divadelním režisérům. Před třemi lety jsme zhlédli zpracování Kytice v podání brněnského loutkového souboru Radost. V současnosti se s divadelním zpracováním Erbenových balad roztrhl pytel. Hraje se v Národním divadle v Praze, nedávno bylo na repertoáru Moravskoslezského národního divadla v Ostravě a ani Opava nemohla zůstat pozadu. Po nemalém úsilí jsme získali vstupenky na představení pro žáky sedmých tříd, aby se i současná generace seznámila s tímto dílem. Pro některá děvčata – knihovnice nebyla Kytice neznámou knihou, během středečních výpůjčních chvilek v knihovně si z této knihy několikrát četla. Seznámení s Kyticí jsme vzali pěkně z gruntu. Každý sedmák umí zarecitovat několik slok, zná obsah básní Kytice, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Vodník a Svatební košile, ví, co je to balada. Čtení a recitování jsme doplnili filmem a vyvrcholením byla návštěva Slezského divadla v Opavě. A nebyli jsme zklamáni. Každý si odnášel nějaký zážitek – někdo z hororové atmosféry díla, jiný z výkonů herců, další z nevšedního prostředí a slavnostního oblečení nebo alespoň z divadelního bufetu.
Když Karel Jaromír Erben vyprovázel svou Kytici do světa, skromně napsal v úvodní básni:
Snad se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
Můžeme mu vzkázat: Pane Erbene, i naše srdce je Vám nakloněno.
Mgr. Blažena Wertichová