Dne 20. května se žáci osmých a devátých tříd naší školy vydali na místo, které člověk zná z učebnic dějepisu, dokumentů i vyprávění pamětníků. Přesto nic z toho nedokáže připravit člověka na okamžik, kdy skutečně projde branou bývalého koncentračního tábora v Auschwitz-Birkenau. Žáci procházeli místy, kde před desítkami let lidé přicházeli o svou důstojnost, rodiny i životy. Viděli nekonečné řady baráků, ostnaté dráty, strážní věže i místnosti, ve kterých se odehrávaly nepředstavitelné lidské tragédie. Každý krok připomínal, že za čísly v učebnicích se skrývaly skutečné lidské osudy — děti, matky, otcové, studenti, lidé se sny a nadějemi. Velmi silným okamžikem byla návštěva prostor, kde jsou dodnes uchovány osobní věci obětí. Kufry se jmény. Dětské boty. Brýle. Vlasy. Obyčejné předměty, které najednou působily nesnesitelně bolestně. V tu chvíli si každý uvědomil, jak křehká je lidskost a jak nebezpečná může být nenávist, lhostejnost a fanatismus. Návštěva Osvětimi nebyla jen dějepisnou exkurzí. Byla především silnou lekcí humanity, úcty a pokory. Připomněla nám, že svoboda, tolerance a respekt nejsou samozřejmostí. Že je potřeba chránit pravdu, postavit se zlu a nikdy nezapomenout na minulost, aby se podobné hrůzy už nikdy neopakovaly. Žáci si z tohoto dne neodvezli jen nové informace. Odvezli si především hluboký lidský zážitek, který v nich bude rezonovat ještě velmi dlouho. Osvětim totiž není místo, které člověk pouze navštíví. Je to místo, které člověka navždy změní.

                                                                                                                                                    Mgr. Renata Schreierová