Konec školního roku zcela jistě patří školním výletům. Ačkoliv ten svůj si žáci devátých ročníků vybrali již na začátku školního roku objevováním Prahy, nedalo nám to, a nakonec jsme se vydali na ,,ještě jeden“ dvoudenní školní výlet. Výlet jsme netradičně zahájili v neděli. Tento den je nejspíš určen k nicnedělání, protože hned první spoj do Domašova nám ne vlastní vinou ujel. Nadšení většiny žáků ale nevzalo za své a s menším zpožděním jsme se dopravili do resortu Hrubá Voda. Zde se část žáků odvážila pokořit bobovou dráhu, zbytek využil možnost se osvěžit v místní restauraci. Následoval pěší přesun do třináct kilometrů vzdáleného Domašova nad Bystřicí. Dobrá fyzická zdatnost se projevila nejen v místech, kde bylo potřeba překonat deštěm zmáčené úseky, ale také v kopcích, které by člověk v této části údolí asi nečekal. V odpoledních hodinách jsme se dostali až na místo skautského centra v Domašově nad Bystřicí, které nás překvapilo svým interiérem i vřelým přijetím pana vedoucího. Po vybalení, částečné relaxaci a večeři jsme se vydali na nedaleké hřiště, kde jsme zbytek sil odevzdali na fotbalovém a na workoutovém hřišti. Den jsme zakončili opékáním buřtů a společenskou konverzací. Druhý den ráno jsme se přepravili vlakem do Olomouce, kde si pro nás pan učitel Flegr připravil poutavou exkurzi po významných pamětihodnostech města. Vyzdvihnout by se dala návštěva rozaria, katedrálu sv. Václava nebo Svatomořické věže s úžasným výhledem na centrum Olomouce. Odpoledne pak patřilo postupnému přesunu domů. Chtěl bych poděkovat žákům devátých ročníků za jejich přístup (na všech společných výletech), rodičům za finanční podporu žáků a důvěru a paní ředitelce, že nám toto ,,zpestření“ výuky umožní.

Mgr. Radek Hnilica, Mgr. Jana Divilová, Bc. Ondřej Fleger

Co byste si představili pod názvem článku ,,záživný výlet devítek“? Rozhodně ne nudný výlet, a to ten náš určitě nebyl. Náš se konal 16.- 17. června, kdy krásné nedělní ranní vstávání se podepsalo nejen na nás, ale i na počasí, které rozhodně nevypadalo vábně. A my byli nuceni vytáhnout pláštěnky a komplikovanou vlakovou výlukou se dostat na vlakové nádraží Cvilín, ze kterého nám přímo před nosem ujel autobus do dalšího bodu naší cesty. A tak se naše třída vydává opuštěným, deštivým Krnovem pěšky. Po hodině čekání na náhradní vlak jsme se vydali na cestu do Domašova. Musíme uznat, že tkaničky za pět korun a kapesníky za tři koruny byla velmi výhodná koupě. Z Domašova jsme se pak vydali vlakem do Hrubé Vody, která se díky bobové dráze stala úžasnou atrakcí. To samé nemůžeme říci o naší cestě zpátky, kdy nás čekalo 14 km túry. A jak by řekl pan učitel Hnilica: ,,Skoro rovinka a za zatáčkou kopec dolů“, což se ukázalo jako naprostá lež. Celá cesta byla doprovázena nejnovějšími playlisty, díky kterým ubíhala cesta rychleji. Po pár kilometrech vystřídal asfaltovou cestu bahnitý a kopcovitý terén. Ten se ukázal jako vážný problém v podobě slaňování, které se proměnilo v pády a různé gymnastické pokusy. Po namáhavém příchodu na chatu se projevily naše schopnosti nachystat pokoje. Samozřejmě jsme museli vyzkoušet místní kuchyni. A večer provázený hrami ve formě fotbalu, volejbalu, kdy někteří z nás by se mohli dát na profesionální dráhu, byl úžasně strávený. Pozdní večer jsme strávili sezením u ohně. Ráno se naše třída vydává opět do legendárního domašovského obchodu doplnit zásoby a vydává se na cestu vlakem směr Olomouc, která ukázala své krásy tohoto města ve formě úžasných památek, univerzit a obchodů, kde se ztenčily naše bankovní konta i peněženky. V tento den nám už počasí přálo trošku moc, a jak se ukázalo 27°C a přímé sluníčko je na nás trochu moc. Den se krátil a my se vydali na vlak, který nás měl dovézt domů, kde nás čekali ještě dva přestupy. V Ostravě nás čekal přestup, který jsme díky zpoždění málem nestihli a museli tak využít naše tréningy ve sprintu z tělocviku, díky kterým jsme vše stihli. V Opavě nás čekal náš poslední bus, který nás bezpečně dovezl domů.