Každý rok jezdí sedmá třída na lyžařský výcvik. Letos konečně přišla řada na nás. Ráno 18.
února jsme se všichni sešli před školou. Těšili jsme se na příštích pět dní bez rodičů, domácích úkolů a písemek. Učitelé spočítali všechny žáky a zavazadla, pak jsme nastoupili do autobusu. Naposledy jsme zamávali všem rodičům i učitelům, kteří se s námi přišli rozloučit.
Cestou jsme si povídali, smáli se a plánovali následujících pět dní. Když jsme konečně dorazili na místo a vynosili z autobusu všechny tašky a lyže, zírali jsme na chatu Kazmarku. Z oken si nás prohlížely jiné děti. Byly z Bruntálu a přijely chvíli před námi. Vešli jsme do chaty, každý hledal svůj pokoj a pak jsme začali vybalovat a navštěvovat ostatní. Pan učitel navrhl, že bychom mohli jít na procházku. Když jsme se vrátili, čekal na nás oběd. Najedli jsme se, chvilku odpočívali a poté jsme se vypravili na svah. Pro některé z nás to bylo úplně poprvé. Po spoustě pádů, ale i smíchu, jsme se vyčerpaně vrátili zpět na Kazmarku. Následovala večeře a večerní hry, které byly opravdu zábavné. Sbírání papírků brčky, provlékání provázku pod oblečením nebo kolíčky na oblečení. Unavení jsme si konečně lehli do postelí a ještě dlouho si povídali.
Druhý den ráno jsme se po snídani opět vypravili na svah. Všichni se stále zlepšovali. Po obědě, v odpoledním klidu, jsme se začali pomalu seznamovat s dětmi z Bruntálu. Vzniklo pár nových přátelství. Pak jsme šli opět na svah. Pádů ubývalo a každý si byl na lyžích nebo snowboardu jistější než minulý den. Po obědě šlo už lepší družstvo lyžařů na vlek. Ostatní se museli ještě trošku vylepšit. Po návratu ze svahu jsme si povídali s kamarády z Bruntálu a koukali na filmy v televizi. U večeře jsme si povídali a pan učitel nás seznámil s plány na další den. Také nám řekl, že někteří z nás už můžou na večerní lyžování. Ostatním to ale nevadilo, užili si večer u televize.
Třetí den po snídani, ranním lyžování a obědě nám pan učitel řekl, že se půjdeme projít. Šli jsme kolem zasněžených stromů, z každé střechy visely rampouchy a na čepice nám padaly sněhové vločky. Došli jsme až k obchodu, kde jsme měli chvilku na nákup. Po doplnění zásob sladkostí a pití jsme šli zpátky. Zastavili jsme se v pizzerii, kde si každý objednal pizzu. Vrátili jsme se na chatu, pizza měla dorazit až v 9 hodin večer. Po večeři jsme se vydali na večerní lyžování. Tentokrát už nás šlo víc. Ten večer jsme si opravdu užili, ani nám nevadilo, že se vleky párkrát zastavily.
Následující den byl v podstatě stejný jako ostatní. Tedy až na večer. Učitelé nám dovolili diskotéku. Pustili k nám dokonce i kamarády z Bruntálu. Opravdu jsme si to užili a dokonce i učitelé si s námi chvilku „zatrsali“!  🙂 Večer v postelích nám pomalu začalo docházet, že už je konec…
Ráno jsme se zde probouzeli naposled. I snídaně byla poslední. Po ní jsme měli čas na sbalení všech věcí. Pak jsme šli naposledy na svah, kde nám učitelé připravili slalom. Skoro nikdo už nepadal, máme totiž šikovné, trpělivé a hodné učitele, kteří nás to dokázali naučit!  🙂 Po obědě jsme si začali nosit věci do autobusu. A když už jsme v autobuse seděli i my, začalo nám být smutno. Škoda, že jsme tu nebyli déle, alespoň 100 let! 🙂
Za těch pět dní jsme se hodně sblížili s učiteli, ale hlavně také mezi sebou. Jsme úžasná třída, už se těším na další podobnou akci! 🙂

Amálie Kořistková, 7. třída