V červnovém příspěvku na konci minulého školního roku jsem nám všem přála, aby nepřišla žádná další vlna této epidemie a školy se nemusely uzavírat…
Bohužel realita je jiná. Školy se opět uzavřely a výuka se přesunula do on-line světa. Zaznamenala jsem obavy ze strany rodičů v podobě otázek: „ Co z této mladé generace vyroste? Budou něco umět?“ V tomhle směru o mladou generaci obavy nemám, poněvadž i v distančním vzdělávání hraje nezastupitelnou roli motivační faktor a vztah rodičů k hodnotě vzdělání. Žák, který dobře pracuje ve škole, přistupuje zodpovědně i k distanční výuce. Problémem zůstává žák s minimální chutí ke vzdělávání a bez rodičovské podpory. Takový žák zůstává v jakési šedé zóně on-line světa. Čas, který by mohl věnovat distanční výuce, věnuje on-line hrám nebo komunikaci na sociálních sítích. Proto i nyní patří mé upřímné poděkování zodpovědným žákům a samozřejmě rodičům, kterým vzdělávání jejich ratolestí není lhostejné, a s plným nasazením na distanční výuku dohlížejí. Velice si vážím svých kolegů, kteří se v předstihu zúčastnili mnoha školení a vzájemně se podporovali tak, aby v distanční výuce obstáli se ctí. Za to jim patří mé velké poděkování.
I když zastávám názor, že sebekvalitnější technika nenahradí klasickou prezenční výuku se všemi jejími možnostmi, našla jsem i u distanční výuky momenty, které se dají využít pro posílení kompetencí žáků jako je samostatnost, zodpovědnost, pevná vůle při dodržení nastaveného denního režimu apod. Hlavně starší žáci tyto dovednosti dodatečně ocení na střední škole.
Na závěr si dovolím trochu optimismu, který osvětlí titulek mého příspěvku. I přes náročné současné vzdělávací podmínky se naši prvňáčci „na dálku“ naučili nová písmenka a věřte, zvládli to skvěle. Dostat do ruky úplně první knihu, kterou si umí sami přečíst, je svátek, který prvňáčci dlouho vyhlížejí. Tento den nastal 23. listopadu. Děti si poprvé prošly menší zkouškou… Než dostaly slabikář, musely předvést, jak umí číst slova a jednoduché věty. Nejdříve společně, a poté každý sám za sebe předvedl, co se ve škole, ale také doma při distanční výuce, naučil. Tyto úkoly zvládli prvňáčci na jedničku s hvězdičkou. Přesvědčili nás i paní starostku, že nastal čas dostat vytouženou odměnu – PRVNÍ SLABIKÁŘ. Blahopřejeme!!!

Proto přejeme všem mnoho optimismu, klidné a ve zdraví prožité Vánoce.

PaedDr. Ivana Pavlíková, Mgr. Michaela Špičáková