Mlha přede mnou, mlha za mnou… Ta provázela po celou dobu pobytu v přírodě třídy VIII. B a IX. A. Nicméně na dobré náladě nikomu neubrala. Cesta na Hůrku rychle utekla, i když toho, kdo jde za námi nebo před námi jsme rozpoznali buď podle hlasu, nebo podle reflexního oblečení. Obavy z toho, abychom na Hůrce nepotkali divoké prase, byly zažehnány ihned poté, co jsme na ni vkročili. Obávat se totiž nemuseli žáci, nýbrž divoká prasata, jelikož na takový ruch určitě nejsou zvyklá. Začaly se totiž stavět domečky pro skřítky, rozdělávat oheň, opékat špekáčky… Došlo i na zpěv a tanec u ohně a někteří žáci si s chutí zahráli na Indiány. Čas nám všem velmi rychle uběhl a fakt, že si to všichni beze zbytku užili, vystihuje tato hláška: „Tak tohle bychom v Opavě dělat nemohli!“ Tak zase někdy na Hůrce…

Mgr. Ivana Vaňková