Pokud někde uslyšíme spojení slov soutěž a škola, většině z nás se vybaví vědomostní klání. Avšak nemusí to tak být vždy.  V pátek 8. dubna se žáci třetí a čtvrté třídy střetli v turnaji, během něhož uplatnili mrštnost, sílu a smysl pro přesnou střelu. O tom, že hrát vybíjenou není jen tak, svědčí odhodlání, které zaplnilo celou tělocvičnu, a také míra bojovnosti, s níž se paní učitelky v hodině tělocviku u svých žáků ještě nikdy nesetkaly. Nejen proto přenecháme následující řádky našim hráčům.

Irena Bolíková (3. třída): „Hráli jsme vybíjenou a byla to krásná hra. Sice jsme prohráli, ale je to jedno. Jde o to, že jsme si zahráli. Chtěla bych hrát ještě jednou. Doufám, že se to líbilo i mým spolužákům. Jo, abych nezapomněla, hráli jsme se čtvrťákama.“

Tereza Bilíková (4. třída): „Bylo to fantastické. První hru jsme vyhráli. Druhou hru jsme prohráli o jednoho člověka. Třetí hru jsme prohráli. Chytali jsme míče z druhého týmu. Taky jsme si hezky přihrávali a vyhýbali se míčům z druhého týmu. Byli jsme rozděleni do dvou týmů. Také jsme byli slabší, ale prohráli jsme celkem o dva lidi.“

Adam Grela (4. třída): „Líbilo se mi, že jsme porazili 3. třídu. Chtěl bych s nimi ještě hrát, protože jsme vyhráli. Překvapilo mě, že byli dobří. Dostali náš tým tím, že si nahrávali z boku.“

Daniel Baday (4. třída): „Líbilo se mi, že jsme měli dvě hodiny tělocviku po sobě.“

Julie Vávrová (4. třída): „Chtěla bych znovu hrát, protože jsem se zapojila. Překvapilo mě, že jsem nestála jak tvrdé y a začala jsem hrát.

Adam Bolík (4. třída): „Líbilo se mi, jak se Patrik nechal vybít, protože jsme možná díky tomu vyhráli.“

Terezie Chylková (4. třída): „Docela se mi to líbilo, ale nechtěla bych s nimi znovu hrát, protože vybíjenou nemám moc ráda.“

Teo Bumbálek (4. třída): Líbilo se mi, že jsme si pořádně zahráli. Rád bych si to zopakoval. Strašně mě to bavilo. Byli dobří, i když mají ve třídě skoro samé holky.“

Adéla Mošová (4. třída): „Líbilo se mi, že jsme je porazili, protože jsme měli sílu a odhodlanost.“

Eliška Šišmová (4. třída): „Líbilo se mi povzbuzování dětí, které seděly na lavičce. Nelíbilo se mi, že mohli nahrávat z boku, protože jsme na to nebyli zvyklí a nevyužívali jsme toho.“

Mgr. Ludmila Volná a Mgr. Dagmar Bumbálková