Vlastně už ne deváťákům, teď už těmto dívkám a hochům: Tadeášovi, Adamovi, Stelle, Barči, Sašovi, Adamovi, Matějovi, Ondřejovi, Anetě, Aleně, Barči, Aničce, Marii, Filipovi, Daliborovi, Štěpánovi, Matějovi, Honzovi, Mirkovi, Julii, Pavle a Anetě. Těm všem bych chtěla poděkovat za pěkné, se srdcem na dlani připravené rozloučení na konci školního roku. Děkuji za krásný a dojemný proslov, záplavu květin, bonboniér, hrnečků… Skleněné prkýnko s vaší fotografií určitě nebude sloužit ke klepání masa na řízky, ale zaslouží si čestné místo, stejně jako plátno s otisky vašich dlaní. Vaše otisky však nezůstanou pouze na plátně, ve svém srdci je budu mít napořád. Jeden moudrý člověk,  Baruch de Spinoza, kdysi řekl: „Být, kým jsme, a stát se tím, kým se stát můžeme, to je cílem života.“ Přeji vám všem do života jen to dobré.

Mgr. Ivana Vaňková