Cesta ke vzdělání bývá občas překvapivá, místy trnitá. Své o tom ví i mudlové ze čtvrté a páté třídy, kteří se v pondělí 22. května vydali do Školy čar a kouzel v Bradavicích. Nebojte, zrak Vám slouží dobře. Letošní téma školy v přírodě totiž znělo Harry Potter a Kámen mudrců. Vydejte se s námi po stopách hrdinů kouzelnického světa. Nudit se určitě nebudete.
Den první: pondělí 22. května
Když se dětí zeptáte, která část školy v přírodě jim přišla nejdojemnější, bez výjimky se shodnou, že je to chvíle loučení se s rodiči. Ani v letošním roce tomu nebylo jinak. Snad jen žáci, pro které už škola v přírodě není neznámou, slzičky osušili dříve než v předešlých letech. První zastávka v zemi čar a kouzel vedla do Zlatorudných mlýnů. Uložit si pár cihliček do Gringottovy banky totiž nebyl vůbec špatný nápad. Při příjezdu do Střediska Maya se atmosféra dala krájet. Napjaté očekávání a radost držená na uzdě autobus zcela zaplnily. V nadšeném vybíhání z něj by děti těžko našly soupeře. Středisko Maya ve Zlatých Horách se zahalilo do čarodějného hávu. Proto ihned po příjezdu Moudrý klobouk roztřídil mudly do jednotlivých kolejí – Havraspár, Zmijozel, Mrzimor a Nebelvír. Zabydlování pokojů nezabralo příliš mnoho času, tím se přece muselo šetřit. Stoupenci zla nepočkají, až bude oblečení srovnáno do komínků. Bylo třeba ihned vyrazit do boje s temnými bytostmi Černého lesa.
Den druhý: úterý 23. května
Záchranná mise světa čarodějů a čarodějek započala hned ráno, kdy se děti vydaly do Jeskyní Na Špičáku, aby zde přemohly stoupence zla. Nutno podotknout, že s úspěchem, jelikož za vydatné pomoci netopýrů byli všichni zloduši zahnáni do okolních lesů. Po návratu do Bradavic na děti čekala hodina lektvarů. Avšak všichni známe profesora Snapea, ten se jen tak nerozdělí. Proto bylo třeba vyvinout značné úsilí k překonání nastražených pastí a sesbírání všech potřebných bylinek. Následovala hodina levitace. Že nevíte, co to znamená? Kouzlo vám třeba napoví: „Wingardium Leviosa.“ Stále nic? A co takhle pokyn: „Švihnout a mávnout!“ Ano, jednotlivé koleje soutěžily v dovednosti zvednout předmět do výše bez pomoci rukou. Nevěříte? Je to tak. Všechny týmy úkol splnily.
Den třetí: středa 24. května
Aby zůstali ve formě, nebránili se kouzelníci rozcvičce na čerstvém vzduchu. Po vydatné snídani se vrhli na vyplňování zápisníků ze školy v přírodě. A že bylo po dvou dnech o čem psát. Někteří si museli deník dokonce nadstavit. A protože škola volá vždy a všude, nastal čas zopakovat si něco málo z českého jazyka a přírodovědy. Nástrahy kouzelnického světa se však přihlásily o slovo, takže po odpoledním klidu se jednotlivé koleje snažily dobýt roklinku. Cestu jim však zkřížil Voldemort. Marně! Všichni zdárně doběhli do cíle a získali tak pro svůj tým cenné body. Překvapení na žáky čekalo během večerního programu – hra světlušky. Co je k ní potřeba? Pevná obuv, baterka a tma. Žáci si tuto aktivitu užili do sytosti. Aby ne. Kdy se jim naskytne možnost lapit svou vlastní učitelku? Kdy ji uvidí zběsile běžet po louce, schovávat se za vysokou travou, popř. smykovat na rozmočeném krtinci?
Den čtvrtý: čtvrtek 25. května
Ráno probíhalo v obvyklém duchu. Rozcvička, snídaně, vyučování. Avšak zbylý program už tak rutinní nebyl. Co nevidět měla vypuknout finální bitva o Kámen mudrců. Tato závěrečná etapová hra si s předchozími nezadala. Týmy musely oběhnout okruh vedoucí pěšinami, loukami i lesy a poprat se na jednotlivých stanovištích s úkoly, jejichž splnění jim umožnilo pokračovat v této záchranné výpravě. Na prvním stanovišti měli žáci porazit v pexesu přisluhovače Pána zla (paní učitelku Ivanu Kořistkovou, pozn. red.). Na druhém stanovišti pak přemoct klíčníka (paní učitelku Ludmilu Volnou, pozn. red.) a získat poslepu ten správný klíč. Na třetím stanovišti najít pomocí zrcadla Kámen mudrců. Na čtvrtém stanovišti pak lstí uniknout ze spárů Voldemorta (paní učitelky Kláry Střížové, pozn. red.). Po večeři se jednotlivé koleje utkaly o poslední body. Předvedly porotě výsledky své několikadenní práce – vlastnoručně vyrobený Denní věštec. Všechny úkoly tak byly splněny, stoupenci zla poraženi, takže nezbývalo než vyhlásit vítěze. Na každý tým čekala odměna v podobě dvou nanukových dortů, které byly jen stěží k nalezení pod vrstvou gumových medvídků. Smích prokládaný slzami dojetí pak završilo nadšení z večerního kouzelnického reje.
Den pátý: pátek 26. května
Toto ráno bylo oproti předešlým tišší. Po snídani žáci zaplnili poslední stránky zápisníku, sbalili věci a dali do pořádku pokoje. U některých byl úklid skoro nadlidským výkonem, jelikož někteří kudy chodí, tudy trousí. Poslední minuty věnovali skupinovým hrám. Všechny probíhaly s úsměvem, avšak ten už nebyl od ucha k uchu. Ač to nikdo nepřipomínal, možná dokonce sám sobě nepřipouštěl, všude nás doprovázel stín odjezdu domů. Ne že by se žáci netěšili. Právě naopak. Ale zkuste se přiklonit k jedné ze dvou možností, z nichž každá vám trhá srdce. Proto teď společně přeskočme na samý závěr. Někteří se v příštím školním roce do Zlatých Hor vrátí, jiní zde byli naposled. Ať tak, či tak, zůstanou jim krásné vzpomínky. Možná časem vyblednou, ale nikdy se úplně nevytratí. Proto je na místě poděkovat paní ředitelce Ivaně Pavlíkové a paním učitelkám z prvního stupně za zorganizování tohoto pobytu. Dále týmovým vedoucím a zaměstnancům Střediska Maya ve Zlatých Horách za pestrý program a obětavou péči. A v neposlední řadě rodičům, kteří se uvolili vzdát se na jeden týden svých milovaných ratolestí, aby jim dopřáli tento nezapomenutelný zážitek.
Vám všem děkujeme.
