Kdo z nás může s čistým svědomím odpovědět kladně na otázku typu: „ Ty v té škole spíš, nebo co?“ Kladná odpověď by totiž znamenala přiznání se k tomu, že netušíme, co se ve škole děje, co jsme se učili, jaký je domácí úkol apod. Ale žáci IX. B mohli klidně odpovědět: „No jasně, z pondělí na úterý. V tělocvičně“.  Nejsem si tak úplně jistá, zdali se tomu dá říkat spaní… No, posuďte sami. Sraz před tělocvičnou byl v 19.30. Někteří se nechali přivézt autem, jiní táhli za jízdním kolem vozík, protože spacák, polštářek, karimatka či oblíbený plyšák zaberou opravdu hodně místa. Objednaná pizza k večeři všem velmi chutnala a získané kalorie bylo třeba opět vydat. Večerní dvouhodinová procházka začala ve 22.30, kdy jsme trasou přes zámecký park, Grundy, kolem kravína a lesíka došli až k zadní bráně hřbitova. S rozžatou svíčkou si každý sám prošel stezku odvahy přes hřbitov s ujištěním, že pokud si duchů za náhrobky nebudou všímat a dělat jakoby nic, tak se nemůže vůbec nic stát. Vesnicí jsme se vraceli zpět. Následovala ne večerní, ale půlnoční hygiena a potom už každý zalezl do svého pelíšku. Procházka následujícího dne na Hůrku a zpět v panujícím horku, byla i pro zdatné jedince velkou výzvou. Nad únavou však zvítězilo poznání, že být spolu je prostě fajn.

Mgr. Ivana Vaňková