Zlaté Hory. Už název samotný evokuje, že toto místo je spojeno s něčím neobvyklým, možná dokonce magickým. Tomu, že je zde možné navštívit poslední galskou vesničku, by však přesto uvěřil málokdo. Vážený čtenáři, nelekejte se, nemáme mezery v historickém místopisu. To se jen žáci třetích tříd vydali zase po roce na školu v přírodě do penzionu Maya. V týdnu od 17. do 21. června se vžili do postav z komiksu Asterix a Obelix a prožili v těchto rolích mnohá dobrodružství, která směřovala k jedinému cíli – ubránit zázračný nápoj před obávanými Římany. Her, soutěží i bitev absolvovali žáci nepočítaně. Jejich pozitivní vliv na kondici žáků a prohloubení uvědomění fair play je nesporný. Celým pobytem se však jako červená nit vinul ještě jeden cíl, skrytý, ale o to důležitější. Cíl nechat každé dítě zazářit. Asterix byl ten chytrý, Obelix ten silný a Idefix ten věrný, právě jejich výjimečnost z nich udělala nepřemožitelný tým. I naši žáci dostali příležitost prospět svému týmu tím nejlepším ze sebe samých. Uznání a obdiv spolužáků byly motorem, který je přiměl k nečekaným výkonům. Proto během tohoto týdne  zazněla mnohá nej: nejnenápadnější plížení se kolem nepřítele, nejrychlejší úprk, nejchutnější lektvar. Projevy statečnosti a přátelství byly na denním pořádku. Ne však jen u zápolení samotného. Všechny chvíle totiž nebyly jen sluncem zalité. Občas přišly i smutky, a právě schopnost nepodlehnout jim a překonat svůj vlastní splín je formou statečnosti, která si zaslouží ocenění. Stejně jako snaha překročit hranici týmu a být oporou spolužákovi, kterému se zrovna stýská, je projevem skutečného přátelství. Týden strávený na škole v přírodě byl naplněn spoustou zážitků, je těžké pro ilustraci vybrat jen některé z nich. Proto níže ocitujeme  větu, která výstižně shrnuje odhodlání našich žáků dostat ze sebe to nejlepší,  splnit úkol a proběhnout cílovou čarou. Větu, kterou právě jeden z nich pronesl: „Raději zemřít než být druhý!”

Mgr. Ludmila Volná