Kde nic, tu nic. Žádná televize ani rádio, jen vynechávající wifi, kterou stejně neměli na čem chytit. Týden od 12. do 16. června strávili čtvrťáci a páťáci na škole v přírodě ve Zlatých Horách. Obklopeni lesy a loukami se vžívali do příběhu z filmu Avatar a jako stateční humanoidi z lidu Na’vi bránili měsíc Pandora. Během tohoto animačního programu na ně čekala spousta soutěžení. To, co se mohlo na první pohled jevit jako radostné dovádění, bylo ve skutečnosti zkouškou fyzických sil a odolnosti. To však nebyly jediné překážky, které žáci zdolávali. Při přípravě scény u posvátného Stromu duší museli vytěžit maximum i ze svých výtvarných, vyjadřovacích a dramatických dovedností. Během večerního jarmarku zase sázeli na svou zručnost, bystré oko a trefný odhad. Každý si tedy našel chvíli, kdy se mohl přede všemi blýsknout ve prospěch svého týmu. A to je právě to, oč ve skutečnosti celou dobu běželo, smysl tohoto výletu. Děti nebojovaly za sebe, ale za svou družinku. Na chvíle napumpované adrenalinem a napětím si člověk po čase zvykl, vnímal je jako příjemnou a s radostí očekávanou součást pobytu. Nastaly však situace, které vyrazily paním učitelkám i instruktorům dech. Chvíle, kdy se žák vědomě připravil o pomyslnou medailovou pozici jen proto, aby pomohl spolužákovi v nesnázích. Chvíle, kdy žáci nabídli pomocnou ruku i protihráčům. Dovolte, abychom tedy na závěr citovali slova jednoho z instruktorů: „Ty vaše děti jsou fakt hratelné!“

Mgr. Ludmila Volná