Konečně nastalo to dlouho očekávané datum 13. června, kdy jsme se s naší třídou vydali na školní výlet. Naše dobrodružství začalo, když jsme nasedli do náhradní autobusové dopravy, která nás převezla do Krnova a tam už na nás čekal vlak. Konečně byl čas na svačiny, které pro nás rodiče připravili. Seděli jsme ve vlaku, jedli svoje dobrůtky, povídali si a koukali se z okna na okolní krajinu. Když jsme konečně dorazili do Bruntálu, vyrazili jsme směrem k zámku, který byl obrovský a nádherný. U vchodu nás přivítala paní průvodkyně, která nás provázela celou prohlídkou. Vstoupili jsme do zámku a prošli nádhernými sály, které byly plné starých obrazů, nádherného nábytku a historických zbraní. Některé z nich byly staré dokonce až 300 let! Bylo úžasné si představovat, jak lidé v těchto místnostech žili před tolika lety. Po prohlídce zámku nás čekala asi nejlepší část celého výletu – rozchod na náměstí. Byli jsme úplně nadšení, protože jsme si mohli koupit, co jsme chtěli. Někteří z nás si koupili lego, jiní suvenýry nebo sladkosti. Utratili jsme skoro všechny peníze, ale stálo to za to. Když jsme se zase všichni sešli, bylo na čase vyrazit na dlouhou cestu do Valšova. Ze začátku se to trochu táhlo, protože jsme museli projít celý Bruntál, ale jakmile jsme se dostali na lesní pěšinku, byla to paráda. Příroda kolem nás byla opravdu krásná. Naštěstí jsme měli po cestě dost přestávek, protože nás čekalo celkem 12 km a to bylo opravdu hodně. Jednou z našich zastávek byla Venušina sopka, což je taková malá vyhaslá sopka. Kdo chtěl, mohl s paní učitelkou na ni vylézt a nasbírat si sopečné kameny jako vzpomínku na tento výlet. Po cestě jsme si zpívali do kroku různé písničky, aby nám to více utíkalo. Konečně jsme dorazili k ceduli Valšov. To bylo znamení, že jsme to zvládli a máme za sebou úžasných 12 kilometrů! Byli jsme unavení, ale zároveň pyšní, že jsme to dokázali. Na nádraží jsme nasedli na zpáteční vlak a vydali se na cestu domů. Byl to sice dlouhý a náročný den, ale plný skvělých zážitků. Budeme na tento výlet ještě dlouho vzpomínat, a hlavně na to, že jsme dokázali ujít tolik kilometrů.

Žáci 4. třídy