Před každou stavbou je nutné dle památkového zákona provést na území České republiky archeologický dozor. Pokud se při něm prokážou v místě budoucí stavby archeologické situace, je nutné provést záchranný archeologický výzkum. Ten zajistí, aby všechny historicky cenné artefakty a situace byly před zahájením výkopových prací zachráněny před zničením bagry a jinou stavební technikou. V prostoru školního areálu, na katastru obce Neplachovice, v blízkosti zámku, kde vyrůstá nová mateřská školka, se podařilo identifikovat pozůstatky pravěké osady. Zkoumány zde byly pravěké zásobní jámy a rovněž dva hrobové celky, které na podkladě nálezů můžeme spojit s počátkem eneolitu, tj. s pozdní dobou kamennou. Lid, který se zde na konci 5. tisíciletí usadil, se již živil zemědělstvím. Obdělávala se pole ječmenem a pšenicí, vyráběly se chlebové placky a vařily se obilné kaše. Pásl se hovězí dobytek, kozy a ovce. Vesnice již měly stabilní charakter a lidé bydleli společně v dlouhých domech tvořených kůly, se stěnami vyplétanými proutím omazaných hlínou a sedlovou střechou pokrytou doškami. Výzkumem se podařilo zachytit pouze část osady obývané lidem lengyelské kultury. Lid, označovaný tímto typem archeologické kultury, nepohřbíval své mrtvé na samostatných pohřebištích. Pouze vybraní jedinci byli vloženi do hrobových jam, které se nacházely přímo v centrech jejich osad. Proč tomu tak je, nevíme. Možná šlo o víru, že významné osoby jejich společenství nesměli opustiti vesnici, aby jejich duch dál žil v rámci komunity a přinášel jim blahobyt. Výzkum v Neplachovicích byl velice významný. Přinesl doklady o nové pravěké osadě a hrobové celky, ale i jednotlivé sídlištní jámy, byly bohatě vybavení keramickými nádobami. Získané informace nám dopomohou k lepšímu pochopení života pravěkých komunit, které se zrodily na úsvitu doby kamenné a jež jsou poselstvím našich předků nám, současným generací, vyrůstajícím z těchto pradávných kořenů. Proto je tak nutné tyto doklady naší vlastní historie chránit a zkoumat. Výsledky výzkumů budou uloženy ve Slezském zemském muzeu a dočkají se po konzervaci a důkladném analyzování samostatné výstavy, která představí výsledky tohoto výjimečného výzkumu široké veřejnosti.

Jiří Juchelka