Základní škola a Mateřská škola Neplachovice Naši žáci v dobrém rozmaru V barvách duhy Hledání Bludišťáka Základní škola a Mateřská škola Neplachovice Adaptační kurz Posloucháme Sběr vody Bude se testovat Zbarví se? A pod mikroskop

Závěr školního roku

Poslední školní den se všichni žáci a vyučující mohli opět po dlouhé době shromáždit před školou. Bylo až dojemné, vidět je všechny pohromadě v družném štěbetání tolik typické pro školní prostředí. Měsíc červen byl doslova nabitý společnými aktivitami, aby si děti alespoň částečně nahradily sociální izolaci od svých spolužáků během distanční výuky. Distanční výuka… Tenhle termín jsme před nedávnem ani neznali a nyní mu rozumí, a to bez nadsázky, i děti v mateřské škole. Děkuji všem zúčastněným za skvěle zvládnuté on-line vyučování. Děkuji rodičům a prarodičům za jejich podporu, žákům za přístup a snahu vydržet celé dopoledne u počítačů a v neposlední řadě všem kolegům za trpělivost a ochotu učit se novým věcem. Mimořádné uznání patří našim již bývalým prvňáčkům a jejich paní učitelce Michaele Špičákové. Vždyť oni se naučili číst a psát na dálku a zvládli to na 1*. Celá škola je za tento obdivuhodný výkon ocenila bouřlivým potleskem. Náročné období ustáli i žáci devátých tříd. Přestože se na přijímací zkoušky připravovali na dálku, byli úspěšně přijati na zvolené střední školy. I v letošním školním roce byli někteří žáci 9. tříd oceněni medaili za vynikající studijní výsledky či reprezentaci školy ve vědomostních a sportovních soutěžích. Z 9. A to byli tito žáci: Eliška Doleželová, Jan Klajban, Karolína Kořistková, Adéla Kramná, Daniel Leszczýnski, Aneta Szotkowská, Eliška Šišmová, David Švrček a Nikol Vrbická. Z 9. B byli oceněni tito žáci: Adam Bolík, Barbora Dluhošová, Alexandr Fojtík, Adam Grela, Aneta Krusberská, Alena Kurowská, Štěpán Pavliska, Julie Vávrová a Pavla Víchová. Oceněným žákům z celého srdce gratuluji. Pochvala a poděkování však patří všem žákům 9. tříd. Posuďte sami: Den dětí zvlášť pro žáky 1. a 2. stupně, Den dětí pro mateřskou školu, olympijské dny pro žáky 1. až 4. třídy a následně pro žáky 5. až 8. třídy. Tyhle všechny akce pod vedením pana učitele Machela a třídních učitelů pomáhali žáci 9. tříd organizovat a také zajišťovali jejich zdárný průběh. O tom, že to byly akce velmi zdařilé, svědčí mimo jiné hlasité povzbuzování jednotlivých sportovních týmů, které se neslo celými Neplachovicemi. Kromě těchto sportovních dnů si děti užily i jednodenní výlety do blízkého okolí. Byla radost slyšet děti vracejíce se z výletu, že to bylo super a že si naplno vychutnaly čas strávený spolu, a přitom nemusely být desítky či stovky kilometrů daleko od domova.

Pomyslnou zlatou tečkou za uplynulým školním rokem byl společný projev obou „devítek“ v podání Anety Szotkowské a Julie Vávrové. Byla by určitě škoda nepodělit se o tento zážitek s vámi všemi:

Vážení učitelé, milí žáci,

i za nás bych vám chtěla popřát krásný poslední den tohoto školního roku. Dnešním dnem pro nás něco končí, ale také něco nového začíná. Tímto nemyslím jenom měsíc červen a tento školní rok, ale pro nás deváťáky končí devět společných let. Proto bych byla ráda, kdybychom mohli společně zabrousit do minulosti a zavzpomínat na nějaké společné momenty.
Velice důležitý rok pro nás byl rok 2012, to byl náš první rok na základní škole. Pro některé z nás to začalo zde v Neplachovicích, a pro jiné v Brumovicích. Za to, co jsme se naučili v prvních třídách, vděčíme paní učitelce Špičákové a paní učitelce Kořistkové.
Všechno šlo krásně dál, nižší stupeň nám ubíhal jako po másle. Pak přišla pátá třída a my neměli na výběr a museli jsme se spřátelit s budoucími spolužáky z druhé školy. Řekla bych, že to dopadlo dobře, nemyslíte?
A sakra, je tady šestá třída a přišlo dělení. Tímto nemyslím to v matematice, které nám častokrát zamotalo hlavu, ale myslím tím rozdělení na polovinu. Od té doby jsme jako dva tábory rivalů a odtud se začíná psát náš společný příběh. V šesté třídě nás čekal adapťák, abychom se poznali o něco lépe. A co pak? Pak už to přišlo – novinkou pro nás byla fyzika, a co si budeme povídat, ta je pro většinu z nás stále oříšek. Všechno šlo vesele dál a z nás se stala skvělá parta. První společný výlet. Náš výlet byl do stejných míst, kam zavítala i naše konkurenční třída. To znamenalo zámek v Hradci nad Moravicí s prohlídkou zámku. A poté jsme se šli zchladit do aquaparku v Kravařích. Dle mého názoru povedený výlet, až na menší problémy, které našemu výletu dodaly trochu toho dobrodružství. Viďte, pane učiteli, ty věci jste v tom špatném vlaku, do kterého jsme nastoupili, nechal úplně omylem!
Přišla sedmička, a to znamenalo druhý cizí jazyk, a jelikož jsme neměli možnost výběru, tak na nás všechny padla ruština. Azbuku spoustu z nás stále neumí, ale omluvit se za to, že zase nemáme věci, to dokážeme. Užili jsme si společný lyžák, pro spoustu z nás to bylo poprvé, co jsme se na lyže postavili, ale všichni jsme to zvládli a odjeli jsme s nezapomenutelnými zážitky. Například brambory s párkem na večeři. A zase výlet. 7. B se vydala na Uhlířský vrch, se kterým byla spojena prohlídka zámku v Bruntále. A jako třešnička na dortu byla koupačka na koupališti. 7. A tentokrát odjela do Ostravy do trampolínového centra a poté jsme navštívili i Svět techniky. Ale co by to byl za výlet bez problémů? Hodinové zpoždění vlaku. V tu chvíli se nádraží změnilo na telefonní ústřednu a všichni obvolávali své rodiče, aby se zeptali, jestli mohou jet s tamtím anebo s tím, prostě paráda.
A je tady osmička, přibyla chemie a volitelné předměty. Rok šel krásně, naše třídy si společně vyrazily v lednu na výlet do Beskyd a vše nám připadalo skvělé. Poté udeřila pandemie a my jsme od března seděli doma. Pamatuji si, jak se s námi pan učitel Hnilica loučil se slovy: “Uvidíme se za dva týdny”. Na distanční výuce jsme strávili prakticky rok, a to znamenalo, že jsme přišli o spoustu času, který jsme mohli strávit spolu.
Devítka, náš poslední rok. Většinu času jsme strávili, jak už jsem zmínila, na distančce. No jo, ono by to nebylo tak zlé, ale my jsme se museli připravovat na přijímačky, které byly letos dosti záludné. Díky opatřením vlády, která se měnila co deset minut, jsme měli možnost docházet na konzultační hodiny matematiky a českého jazyka. Přišly přijímačky a my všichni začali počítat dny do jejich výsledků. Je to tam, všichni jsme se úspěšně dostali!!! Dále se nám naskytla možnost pořádat ještě poslední akce na naší škole, takže ta devítka vlastně stála zato. Poslední výlet, poslední dny, poslední hodiny a dneska naše poslední minuty. Všechno to strašně uteklo, ale my si vážíme všech učitelů a ostatních pracovníků školy za to, že tady pro nás byli.

Děkujeme paní učitelce Kořistkové a Špičákové za naše první roky na téhle škole.

Děkujeme paní učitelce Volné za čtvrtou a pátou třídu.

Děkujeme paní učitelce Baronové za hodiny matematiky, ve kterých se musela častokrát chytat za hlavu, protože naše otázky byly vždycky trochu hloupé. A my holky za hodiny pracovek, div že nevybouchla kuchyně.

Děkujeme panu učiteli Vašinkovi za hodiny informatiky, pracovek a hlavně za hodiny fyziky. Fyzika, jak už pan učitel sám zjistil, nikdy nebude naší silnou stránkou.

Děkujeme panu učiteli Hnilicovi za hodiny zeměpisu, přírodopisu a chemie. Poznávačky v přírodopise byly „čisté zlo“, ale zvládli jsme je. A ty vzorečky do chemie se snad jednou naučíme.

Děkujeme panu učiteli Machelovi za hodiny občanské výchovy a hlavně tělocviku. Sice nám běhání do Loděnic chybět nebude, ale vy určitě ano.

Děkujeme paní učitelce Machelové za hodiny pracovek, zeměpisu a chemie. Nikdy nezapomeneme na kamerky při distanční výuce, a vy to víteJ.

Děkujeme paní učitelce Wertichové, která s námi válčila v hodinách výtvarky a českého jazyka. Myslím si, že takové umělce v životě nenajdete a omlouváme se za to, že jste musela luštit slovíčka ve slohových pracích. A taky děkujeme za hodiny dějepisu v naší třidě.

Děkujeme paní učitelce Neiserové za „drsné“ hodiny ruštiny, to dřepování jste si mohla odpustit, a za jeden rok tělesné výchovy, kdy jste se musela koukat na naše krásné držkopády.

Děkujeme paní učitelce Schreierové za skvělý přístup v hodinách českého jazyka, ruštiny a výtvarky. Všichni jsme milovali vaše předčítání Robinsona. Vaše předčítání Robinsona bylo skvělé a hodiny dějepisu taky.

Děkujeme paní učitelce Matějkové za hodiny matematiky, kterým už odzvonilo. A za suplování hodin matematiky a technického kreslení a hlavně za velice milý přístup.

V neposlední řadě děkujeme paní ředitelce, která vede tuto školu a dokázala vyřešit vše, na co si jen vzpomenete. Nastoupila ve stejném roce jako my do první třídy, ale doufáme, že s námi deváťáky neodejde. Ale určitě jí budeme chybět.

Velké díky za naši třídu patří paní učitelce Vaňkové, která byla naše třídní 4 roky, a za tu dobu s námi zažila spoustu věcí, spoustu má zaznamenáno v „bonz sešitě“. Děkujeme za spoustu vyžehlených průserů ve sborovně. Za spoustu pěkných chvil, a hlavně vám moc děkujeme, že jste to s námi nevzdala, i když to nebylo jednoduché. Budete nám chybět a váš přístup k nám taky. Jste opravdu úžasná.

Poslední a úplně největší díky patří našemu třídnímu učiteli panu Hulvovi. Pane učiteli, za celou třídu bych Vám chtěla poděkovat nejen za hodiny zeměpisu, dějepisu a angličtiny, ve které jste nám ukázal, že dělat chyby je lidské a nesmíme se bát mluvit. Ale hlavně za úžasné čtyři roky, které by bez Vás nebyly takové, jaké byly. Musel jste kvůli nám řešit tolik problémů, za které se zpětně omlouváme. Ale jedno je jasné, dostali jsme toho nejlepšího třídního pod sluncem, děkujeme.

Co dodat? Ani jedno oko nezůstalo suché… Na závěr slavnostního ukončení školního roku jsme žáky devátých tříd společným potleskem doprovodili k poslednímu překročení prahu základní školy.  Ať se vám daří!

Krásné prázdniny všem a v září na viděnou.

PaedDr. Ivana Pavlíková