Základní škola a Mateřská škola Neplachovice Naši žáci v dobrém rozmaru V barvách duhy Hledání Bludišťáka Základní škola a Mateřská škola Neplachovice Adaptační kurz Posloucháme Sběr vody Bude se testovat Zbarví se? A pod mikroskop

LVK potřetí – z deníku nelyžaře

Pondělí 4. března

Je krásný „jarní“ den. Před školou se shromáždilo 40 lyžařů i nelyžařů se svými rodiči – nosiči. Vše naložit do autobusu, nasednout, zamávat a jede se do Hynčic pod Sušinou na úpatí Kralického Sněžníku. Dvouhodinová cesta autobusem – serpentinami nahoru a dolů byla vyvážena pohledy na krásnou přírodu a úchvatnými panoramaty. Organizovaný chaos s ubytováním byl korunován povlékáním postelí. Většina zúčastněných vykonávala tuto činnost poprvé, někteří dokonce netušili, že se peřiny povlékají. Oběd se dle mínění strávníků, kteří byli mimochodem přecpáni toasty, sladkostmi a dalšími zásobami z domova, zdaleka nevyrovnal tomu ve školní jídelně. Stručná informační schůzka, stanovení pravidel chování nejen v jídelně, krátký odpolední (ne)klid a teď se ukáže – pojďme na svah! Kdo už někdy stál, jel nebo dokonce i brzdil na lyžích – ideálem byla kombinace všeho – tak hurá na vlak a frčíme…! No a ti, co v životě na lyžích nestáli, nejdřív nadávali, padali, nefrčeli… Po slabé hodince se však situace změnila. Nadávek a pádů ubylo, lyže začaly poslouchat a vidina pokořeného svahu se začala přibližovat. Údajná vyčerpanost a únava se po příchodu na chatu velice rychle změnily v čilý ruch, ve slovní soupeření s další ubytovanou školou. Většina z nás si po obědě opět uvědomila, jak skvostně vaří v naší školní jídelně. Paní Šárko a paní kuchařky- velký dík a hluboká poklona. Po večeři v kulturní místnosti se všichni nejdřív poučili o všem, co souvisí s lyžováním a následně se dobře bavili u různých her a soutěží. Večerka sice byla ve 22,00, nicméně hovory a smích se z pokojů ozývaly ještě dlouho poté.

Úterý 5. března

Už není tak krásně jarní den. Teplota o něco poklesla a z nebe se snáší sněhová krupička. Na svah se ale všichni těší, protože už i začátečníci dostali skipasy a nemohou se dočkat jízdy z pořádného kopce a na vleku. Po obědě se sněhová krupička změnila na velké vločky vířící nad povrchem. Lyžování je čím dál dokonalejší a zábavnější. Po neodmyslitelné družbě na pokojích a dle gurmánů „skvělé“ večeři – brambory s klobásou následuje zábavný program v kulturní místnosti a hajdy na kutě! Že by tentokrát všichni usnuli hned_

Středa 6. března

Na cestě už netečou potůčky vody, ale křupe nový přimrzlý sníh. Lesy oblékly bílý kabát, vyklubalo se sluníčko – prostě pohádka. Zdatnými lyžaři jsou už všichni účastníci a pohoda vládne na svahu, v bufetu pod svahem u kofoly, prostě paráda. Velká pochvala patří všem třem instruktorům – pan učitel Radek Hnilica, Jakub Machel a Vláďa – za kterými je vidět obrovský kus práce, nechybí jim tolik důležitý smysl pro humor a velká dávka empatie… Na odpoledne je naplánována odpočinková relaxační procházka. Původní plán zněl: projít se krásnou zasněženou krajinou, kochat se nádhernými výhledy, dojít do nedaleké vesničky Stříbrnice a v pohodě si vyjet lanovkou zpět na vrcholek naší sjezdovky, vystoupat na novou rozhlednu Štvanice a tím své dojmy umocnit. Skutečnost však byla poněkud odlišná. Zprvu idylická procházka přešla v nelítostnou sněhovou bitvu. Skoro nikdo nebyl ušetřen a jen málo šťastlivců vyvázlo z tohoto „bílého pekla“ s částečně suchým oblečením. Ti ostatní byli promočení opravdu důkladně. I z tohoto důvodu všichni zajásali, když se objevily první domy Stříbrnic a s nimi i vytoužená lanovka. Jenže milá lanovka má letní a zimní provoz – jak nám náležitě vysvětlila její obsluha. Takže: „Máte s sebou lyže? Nemáte? Smůla. Máte dvě možnosti…“ A tak jedna skupinka statečně šlapala pod lanovkou a druhá se vrátila stejnou cestou zpět a na rozhlednu taky došla. No a jak to nakonec dopadlo? U rozhledny jsme se všichni sešli. Odměnou za výstup byly krásné pohledy na celá „Králičák“ – náš lyžařský areál. Ochoz na vršku rozhledny byl prosklený, sluníčko přes sklo krásně hřálo a celou vyhlídku ještě umocnilo.

Čtvrtek 7. března

Ráno se na účastnících kurzu projevily následky včerejší „relaxační“ procházky. Všechny už bolelo skoro všechno a odchod na dopolední lyžování se nápadně podobal pochodu odsouzenců na galeje. K optimističtější náladě však určitě dopomohl krásný slunečný den a parádní lyžovačka, i když sluníčko kvalitě sněhu moc nepřidalo. Polovina lyžařů se po skvělém obědě a odpoledním klidu vydala opět na svah a ta druhá poznávala krásy a zajímavosti Hynčic pod Sušinou. Získané poznatky pak prověřil záludný test, který jednotlivým týmům přinesl cenné body. Jen pro zajímavost uvádím velmi originální názvy soutěžních týmů: Bubabáci, Dračíci, Lásky a Zvratky. Původ názvu posledního týmu je poněkud nejasný. Večerní zábava se nesla ve znamení diskotéky. DJ Vláďa vybíral skvělé písničky, volume šlo doprava a hlavně holky to rozjely ve velkém stylu. Kluci nejdřív zpovzdálí sledovali a asi půl hodiny před koncem se odhodlali a přidali se k holkám. Hit střídal hit a atmosféra byla skvělá. Díky objednané pizze a posunuté večerce proběhlo usínání hladce a všem se určitě zdálo o tom, jak zvítězí v připravovaném závodě ve slalomu.

Pátek 8. března

Poslední den! Uteklo to přímo kosmickou rychlostí. Zbývá odjet závod ve slalomu, poslední lyžování, balení a loučení s krásným místem těšení se domů… Traťoví komisaři pečlivě připravili trať a všichni borci v počtu 40 se připravili na start. Nasazení bylo obrovské, výkony skvělé, vítr silný a sníh dost mokrý. Přesto všichni dojeli do cíle, někdo více a někdo méně spokojený. Ti nejvytrvalejší si ještě po závodě naposledy zalyžovali. Všechny výkony byly patřičně ohodnoceny, na medaile však dosáhli pouze ti nejrychlejší. Cesta zpět připomínala pohádku „ O Šípkové Růžence“. Ještě že nespal i pan řidič! Čekající rodiče byli jistě šťastni a spokojeni, že své ratolesti opět po týdnu vidí. Takže lyžák se letos hodně vydařil. A ne že ne!

Mgr. Ivana Vaňková