Náš výlet začal na vlakovém nádraží v Holasovicích, kde jsme se sešli v sestavě – paní učitelka Jana Divilová, pan učitel Radek Hnilica a Jakub Machel a 32 žáků sedmých tříd. Společně jsme se vlakem dostavili na východní nádraží v Opavě. Zde jsme měli přibližně hodinu rozchod na zakoupení potřebných i zbytečných věcí, jako jídla nebo pití, ačkoliv naše batohy přetékaly. Poté jsme odjeli autobusem do vesnice zvané Radkov a na autobusové zastávce jsme se opět sečetli, jestli někdo neodjel dále. Po kontrole jsme všichni společně vyrazili na zříceninu hradu Vikštejn. Zde jsme poobědvali a hráli hry na schovku. Až na pár šrámů jsme z Vikštejna odešli všichni celí a vyrazili do kempu v Podhradí. Po pár sprostých nadávkách na prudký a zabahněný kopec jsme dorazili do kempu, kde jsme se ubytovali. Po náročném hledání srubů jsme je konečně našli a ulehli unavení do postelí. Zde jsme však nepobyli dlouho, protože jsme o půl druhé měli sraz „pod střechou“. Dohodli jsme se, že si zahrajeme volejbal a půjdeme do řeky. Po zjištění, jak je voda vlastně studená, se jen pár odvážlivců z nás rozhodlo ponořit se a zbytek šel alespoň po kotníky. Poté jsme zahlédli lodičky a šlapadla a dostali skvělý nápad, že si je půjčíme a poplujeme chvíli podél řeky. Z projížďky se stala vodní bitva, ve které skončili všichni mokří, ale byla to zábava. V šest večer jsme se sešli na večeři, kde jsme dostali přírodní řízek s bramborovou kaší a pití, které mělo chuť, z čehož jsme byli všichni nadšení. Po večeři jsme se sešli na večerní zábavu ve formě soutěží a kvízu. Po hrách jsme se šli osprchovat a udělat hygienu. Zjistili jsme také, že místo srubů jsme spali v zoo, protože byly plné různé havěti a dalšího hmyzu. Z těžkou myslí jsme však všichni usnuli. Druhý den jsme si dali snídani, sbalili vše, co jsme si přinesli a posadili jsme se „pod střechu“. Zde jsme se domluvili na kratší trase, jelikož jsme měli ze včerejší vodní bitvy mokré boty a vyzvedli jsme si oběd. To jsme však nevěděli, že trasu, kterou jsme šli předchozí den dolů, půjdeme zpátky nahoru. Když jsme kopec těžce vyšlapali nahoru, dali jsme si za odměnu párek v rohlíku a další dobroty, které se prodávaly ve stánku u Vikštejna. Záhy jsme dorazili na autobusovou zastávku v Radkově a nastoupili do autobusu. Ten byl však plný a jen málokdo si mohl sednout, zbytek musel půl hodiny přečkat ve stoje. Po této zdlouhavé půlhodině jsme však dojeli do Otic, kde jsme si opět pořídili nějaké dobroty z místního obchodu a vyrazili směr Otická sopka. Tady jsme nasbírali dřevo a zapálili oheň, u kterého jsme si snědli vytoužený řízek nebo špekáček. Vše jsme poté sklidili a odešli jsme směrem na Opavu. V Opavě jsme se rozhodli, že dojdeme až k východnímu nádraží místo západního, protože nám do odjezdu vlaku zbývala necelá hodina. Na nádraží jsme si dali opět rozchod a sešli jsme se na nástupišti s číslem 3, kde na nás už čekal vlak. Společně jsme všichni nastoupili a jeli domů. Po náročném výletu jsme tak všichni dorazili v pořádku a měli opět co vyprávět svým rodinám.

                                         Alžběta Exnerová, 7. B