Letos, jako jiné roky, opět proběhl na škole v Neplachovicích Den jazyků. Oslavný den, během kterého bychom si měli jako lidé a občané připomínat, že na celém světě nejsme sami. Ale že jsou tady s námi stovky jiných národů, států, kultur, přičemž všichni sdílíme jednu planetu a je potřeba vzájemně spolupracovat.
K oslavě tohoto dne jsem byl vedením školy přizván, abych pro žáky druhého stupně nachystal tematický zážitkový program. Pro každou třídu tak byla připravena hodinu a čtvrt dlouhá lekce, ve které se žáci převtělili do budovatelů nových národů.  Za úkol dostali vybudovat všechno, co ke každému národu patří – hlavní obchodní artikl státu, národní jídlo, národní znak a barvy a dokonce i základy oficiálního jazyka. Musím žáky pochválit, že většinou převládaly opravdu zajímavé a podařené výtvory. Avšak, na světě není všechno jen bezchybné a růžové, a proto i v našem pomyslném světě došlo k blíže nespecifikované katastrofě, během které část každého národa musela emigrovat. Každý fiktivní stát tak o některé své občany přišel a jiné dostal. Na konci hodiny proběhla rozsáhlá diskuze a zpětná vazba, kdy se v drtivé většině oběma skupinám podařilo se spolu sžít a jazykové, kulturní i jiné rozdíly, společně překonat. Opět chválím.
Náplň této lekce byla inspirována skutečnou historickou událostí, kdy v 80. letech bylo do tehdejšího Československa přemístěno přes 60 malých dětí z Namibie (jižní část Afriky) a kteří po osvobození své země byli násilně ze dne na den přemístěni zpátky. O příbězích těchto „Černých Čechů“ byla napsána kniha a natočen dokument, na kterém jsem se podílel na pozici zvukaře. Snímek byl rovněž v pátek v 17:30 celý promítnut v budově střelnice v Neplachovicích a byl jsem velmi potěšen, že jsem v publiku zahlédl i několik žáků z druhého stupně, kteří se o tématu nedobrovolné a násilné ztráty domova chtěli dozvědět ještě více.

Mgr. Karel Vaněk

P.S. Pokud by někoho téma dokumentu zaujalo, dovolím si zde přiložit odkaz na oficiální stránky, kde najdete vše potřebné. www.cernicesi.cz