„Tak ve čtvrtek se jede na ty kozy…“, těšili se žáci šestých tříd včetně svých třídních učitelů. 4. květen – krásný slunečný den, obloha azurově modrá, kvetoucí stromy. Zkrátka jaro se vším, co k němu patří. V Úvalně na kozí farmě nás ráno uvítala majitelka paní Kristýna Šťastná a začala nás seznamovat se svým hospodářstvím. Slepice, králíci, prasata, pes, jalovice ale hlavně kozy. Bílé, hnědé, přítulné i bojácné, kůzlata… Postupně jsme procházeli všechny pastviny, hladili zvířata, fotili a poslouchali vyprávění o tom, jak se kozí mléko promění na lahodný sýr, tvaroh nebo brynzu. V průběhu celé exkurze se ze všech stran ozývaly výkřiky typu:
„Jé, já jsem do něčeho šlápla. Co to je?“
„Ty jsou roztomilé!“
„Neutíkejte, chci si vás pohladit.“
„Podívejte se na moje super selfie s kozou!“

Po připravených dobrotách z kozího mléka se jen zaprášilo a výroba mýdla byla příjemným bonusem na závěr.  V obchůdku jsme si ještě nakoupili výrobky, které nám nejvíc chutnaly. No a potom – vzhůru na Rychtu – do bludiště zrcadel a dveří a do strašidelného podzemí. Pak už jen nezbytná svačina, cesta na nádraží a zpět do Neplachovic. Ani dvacetiminutové zpoždění vlaku nám nezkazilo báječně prožité dopoledne, protože pro většinu zúčastněných to jistě nebyla poslední návštěva těchto míst, vzdálených pouze 10 minut jízdy vlakem.

Mgr. Ivana Vaňková