Jeden prosincový den jsme si s dětmi zpříjemnili nekonečné čekání na Vánoce. Proměnili jsme se na chvíli v čerty a někteří naopak v anděly. Dozvěděli jsme se, že na Zemi bylo kdysi dávno pořád  světlo, ale protože jsme my čerti neuhlídali nebeský oheň, máme za trest v noci tmu. A hádejte čemu jsme se věnovali místo přikládání polínek na oheň ? Hráli jsme čertovy obrázky, schovávali se v pekle, rejdili s řetězem. Také kreslili své portréty, zpívali a vzpomínali na dobrotivého Svatého Mikuláše a jeho štědré skutky. Zhlédli jsme po několikáté loutkovou pohádku pro všechny věkové kategorie, která nám vždy připomene lidové tradice s vesnickou idylkou –  Chaloupku na vršku. I přes to neuhlídané ohniště nás neminula sladká odměna.

Paní učitelka Pethsová a její čertíci a andílci