Těchto pár řádků bych chtěla věnovat nadané a talentované dívence, kterou jsem viděla tančit v jedné z hlavních rolí ve Slezském divadle v Opavě. Představení se jmenovalo „Taneční hodina“ a svá vystoupení předváděli malí i velcí tanečníci a tanečnice ze Základní umělecké školy Václava Kálika v Opavě. Po řadě krátkých vystoupení přišlo na řadu to Eliščino, kdy tančila jednu z dívek, která navštěvuje hodiny baletu, snaží se, pilně trénuje, ale ostatní jí moc neberou… Nicméně, nebudu se zdržovat líčením děje, protože to je v tomto případě vedlejší. Chci psát hlavně o Elišce, při jejímž vystoupení se mi tajil dech. Lehkost, přirozenost, radost z pohybu a obrovské odhodlání. To vše mě napadalo, když jsem její tanec sledovala. Takže milá Eliško Karli, přeji Ti, ať se splní Tvůj sen, vytrvej ve svém úsilí, protože jednou budu pyšná, že jsem byla Tvoje paní učitelka.

Mgr. Ivana Vaňková